V tomto směru měly ČSA až do loňska velký problém – více než polovina cestujících, přepravených v J/C (knihovací třídy business), byla přepravována nikoli za tarify odpovídající těmto třídám, tedy zejména jako upgrady z Y (full fare economy) a za nalétané míle členům programu OK plus nebo držitelům věrnostních karet vyšší kategorie při rezervaci levnější letenky v již zaplněné turistické třídě. Dalším problémem ČSA bylo množství tarifů a slev, včetně zaměstnaneckých a dále pozdní vyúčtování proletěných segmentů vlastními letadly u cestujících, kteří letenku zakoupili jinde, zejména jiných leteckých společností. To vedlo, v konečném důsledku, k nemožnosti aktuálně (tedy nikoli se zpožděním 1 roku a více) zjistit, jak výnosná/ztrátová je ta která linka a přijmout příslušná marketingová a technická rozhodnutí.

Za uvedenou cenu mi budou na konto OK plus, po proletění, přičteny 4000 mil a dva segmenty. Letenka je zakoupena, zaplacena kartou a ihned přichází elektronicky na zadaný e-mail. Vzhledem k rannímu odletu (7:30) a nutné cestě na letiště (s neodhadnutelnou možností zdržení na opravované dálnici, ranní námraza či mlha) volím odbavení přes web; podmínkou je příruční zavazadlo, což splňuji. O minutu později již tisknu palubní vstupenku a současně ji během dvou minut obdržím e-mailem. Bohužel, na cestu zpět mi odbavení web ČSA nenabízí, stejný výsledek má pokus přes web letiště v ZRH. Kvůli rychlejší proceduře na letišti a parkování volím VIP salonek na Ruzyni (nikoli salonek ČSA Crystal Lounge, mimochodem velmi pěkný, v ceně je i občerstvení), který není v ceně letenky a je nutno si připočíst cca 3.000 korun. Ráno, po kontrole u vjezdu na parkoviště, odstavuji svůj vůz na parkovišti VIP a vcházím do přízemí Terminálu 1 v místech, kde kdysi byl průjezd až na plochu, tedy o poschodí níže než jsou běžné odletové přepážky T1. Ohlásím se jménem a linkou a jsem uveden do středně velké místnosti s křesly, stolem, velkou LCD obrazovkou (nepříliš dobře barevně naladěnou) se zprávami ČT24, vitrinou s víny a k dispozici je obsluha pro občerstvení (platí se zvlášť i za čaj či kávu) a odbavení. Po krátkém soukromém jednání v salonku je mi odebrán pas a odbavení „do tranzitu“ vyřizuje obsluha bez mé osobní přítomnosti. Ačkoli mám palubní vstupenku z webu, je mi (aniž bych o to žádal) vytištěna i klasická palubka a to i pro cestu zpět týž večer. Deset minut před plánovaným odletem letadla procházím bezpečnostní kontrolou (tu tedy na dálku absolvovat nelze) a nastupuji do automobilu, který mne odveze až k nástupnímu gatu u letadla.

Při nástupu si mohu vybrat ze 4 českých deníků, na požádání dostanu Die Welt. Ostatní cestující jsou již nastoupeni, posádka zkontroluje palubní vstupenku a uklidí kabát do skříňky, zavírají se dveře a pomalu pojíždíme ke startu. Letušky pro business class (celkem 8 míst) jsou dvě, resp. jedna a druhá z „cattle class“ občas vypomáhá. Ta naše je mladá a pěkná, jen se moc nesměje. Sedačky našeho, trochu letitého, Boeingu 737-500 OK-XGD, jsou tmavě modré, dostatečně pohodlné při mých 180 cm si bez problémů natáhnu nohy i s rezervou. Mezi dvěma sedadly je umístěno třetí užší, používané spíš jako odkládací plocha. Po usazení nabízí malou skleničku s pitím (vodu, džus, sekt) a pak již následují bezpečností instrukce (klasicky manuálně). Bohužel, u ČSA již mnoho let pozoruji trend „zamumlané“ angličtiny u hlášení kabinové posádky, což, jak jsem si několikrát ověřil i u jiných cestujících, činí problém porozumět i rodilým mluvčím. Není tomu tak u namluvených instrukcí, pouštěných z nahrávky (např. u francouzštiny, španělštiny apod.). Po startu následuje obvyklé hlášení z kokpitu a teprve asi za 20 minut, ačkoli nebyly hlášeny turbulence a let je dost klidný, je podávána snídaně. Nejprve je rozdán každému horký navlhčený ubrousek (to je velmi příjemné na očištění a zejména v horkém či prašném prostředí). Na stoleček, mimochodem, vzhledem k většímu prostoru málo vysouvací k sobě, je prostřen složený ubrus a poté servírováno plato – studená miska se šunkou, sýrem, salátem a dvěma mini rajčaty, dále miska s plátky dvou druhů melounu (nejsou mi však sejmuta plastová víčka), máslo a samostatně pečivo dle výběru (asi 3 druhy), poté studené nápoje vč. alkoholických a zvlášť po chvíli i teplé nápoje. Misky i hrnky jsou porcelánové, nerezový příbor zabalen do plátěného ubrousku. Trochu mi chybělo něco mléčného, např. jogurt (ještě před 2 lety byl na této lince v economy, stejně jako u konkurenčních Swiss i dnes). Po dalších dvaceti minutách ještě nabídka teplých fornetti a případné doplnění nápojů. Vzhledem ke krátkému letu (1 hodina ve vzduchu) je brzy odneseno vše ze stolků, kapitán informuje o místě přistání a letadlo směřuje na letiště Zürich Kloten, kde přistáváme dle letového řádu v 8:40 u terminálu E (vzdálenější, spojený podzemním kyvadlovým vláčkem). Cestující z byznysu opět dostávají svá saka a kabáty a vystupují jako první. Po kratší chůzi vedle zaparkovaných A340 Swissu, které ráno přiletěly z dálkových tras (vidím i „svou“ HB-HMI, kterou jsem před 2 měsíci přiletěl z BKK), nastupují do vláčku, který pod letištní plochou (vč. startovací ranveje) a po dvou minutách za zvuků bučení krav a cinkání zvonců, vystupuji v terminálu A letiště, pasová kontrola je briskní a za dalších 5 minut již nasedám do taxi směr město.

Večer volím z nostalgie dopravu z města vlakem. Je to snadné, neboť curyšské hlavní nádraží stojí opravdu v centru a vlaky míří na letiště každých 10-15 minut. Výhodné je, že za stejnou cenu (6 CHF) můžete jet místním vlakem, dálkovým Intercity nebo i Eurocity. V každém případě cesta netrvá déle než 10-15 minut (což ve špičce autem není možné, neboť dálnice na Basilej bývá ucpaná) a stanice Zürich Flughafen je přímo v podzemí letištního terminálu. O dvě patra výše jsou odletové přepážky, ty však míjím, neboť jsem již odbaven Prahy a pasová kontrola je blesková. I přes špičku nemám z tranzitu jinak poměrně malého a útulného letiště, pocit přeplněnosti. Kupuji svou oblíbenou višňovou pálenku a hruškovici a zjišťuji, že můj let bude, kvůli pozdnímu příletu letadla z Prahy, asi o 20 minut opožděn. Bohužel, salonek Sky Teamu (aliance v níž jsou ČSA) se nachází až na druhém konci tranzitu od vchodu k vláčku, mám jet opět na terminál E a tak volím přesun již nyní.

Procházím samostatnou bezpečnostní kontrolou (pro business a first class) procházím během 5 minut (vedlejší frontu pro ostatní cestující odhaduji nejméně na čtyřnásobek, je pátek večer a špička vrcholí). Tento terminál je menší, ale bar se stolky nabízí dobrý výhled na letištní plochu. Při čekání na odlet pozoruji dosti rušný provoz na části letiště (dvě odletové a přistávací dráhy) a také některé zajímavosti (namísto dravců zde zřejmě chovají několik havranů, kteří bezstarostně mezi projíždějícími letadly poskakují po trávě u ranveje a posedávají na střeše budovy), také např. A340 prodloužené verze společnosti Air Mauritius či několik startujících bizjetů. Patnáct minut před novým termínem odletu odcházím směrem k odletovému východu, wide-body dálkovky Swissu se již také připravují na své večerní odlety.

U našeho gatu je již přistaven zbrusu nový Airbus A319-100 registrace OK-NEN, dodaný ČSA před měsícem. Oproti továrnímu nátěru v nových červeno-bílých barvách „ala trsátko“ má vpředu na „čumáku“ přidán malý proužek staršího červeno-modrého pruhu, což vypadá jako tlama. Nástup je odbavován ve dvou řadách, žádná priorita pro business. Letadlo se jen blyští, sedačky i interiér opravdu voní „jako nové auto“. Je viditelný i technologický posun oproti více než 10 let starému Boeingu – info displej pro cestující i posádku (např. kontrola uzavřených dveří). Letušky tentokrát věkové různorodé, ale příjemného vzhledu a naše opět mladá, tentokrát i usměvavá. K mému překvapení jsou v každé řadě 3 sedačky, každá stejných rozměrů (čili oproti Boeingu o malinko užší, ale stále ještě širší, než v economy), přičemž prostřední má vždy vyklápěcí bederní opěrku, která slouží jako odkládací stolek. Místa pro nohy je dostatek, opět je uložen kabát do skříňky a nabídnuty noviny a nápoj. Ze stropu se vyklopí LCD, na němž jsou promítány bezpečnostní instrukce, tentokrát i angličtina je properly pronounced. Během letu se na displeji zobrazovala v animaci poloha letadla a dále byl promítán krátký film o Praze. Krátce po startu (19:40) opět info z kokpitu a již je servírováno občerstvení, jemuž předchází tradiční horký ubrousek – lehká večeře: plátky salámu se zeleninou, bylinkový sýr, kousky papriky, malé rajče a kopeček kuskusu (ten jsem s příjemným překvapením u ČSA zaznamenal již před 2 lety). Externí dodavatel cateringu (ČSA jej vloni prodaly) přidal ještě moučník – koláč z listového těsta s krémem. Nechyběl opět výběr z pečiva, naopak se nekonaly fornetti ani jiný snack (zde trochu apeluji na malé drobnosti, které činí rozdíly – např. Swiss nabízí na všech letech i trasách, kromě občerstvení, malou čokoládu. Chyběla mi i možnost osvěžení dechu např. zvýkačkou nebo mentolovým bonbonem, jako u KLM (i v economy). Při roznášce nápojů jsem byl, přirozeně neúmyslně, zasažen na obličej a sako vystříknuvší perlivou minerální vodou z letuškou nepříliš šikovně otevírané 1,5 litrové pet lahve (navíc to ani nebylo pro mne, lahev se při přistáních a startech nakarbuje ještě více, je tedy nutná jistá opatrnost). Po omluvě s tím, že to je jen voda, jsem se zatvářil spíš pobaveně a nechal se uschnout sám, letuška se tvářila dosti provinile . Bez dalších potíží jsme doletěli až k Ruzyni, ovšem přistání bylo poměrně dosti tvrdé, ačkoli na místě nebyl příliš silný vítr. Pak už jen zahrála Smetanova Vltava a po zaparkování u prstu B jsem dostal zpět svůj kabát a s úsměvem vystoupil mezi prvními z plného letadla a zamířil do vzdálenější části tranzitu k neoznačenému vchodu do VIP. Po telefonickém ohlášení mne vyzvedává steward, který vyřizuje i pasové formality a případné dovezení zavazadel (ne v mém případě), po dalších 5 minutách již sedám do svého auta a vyjíždím směrem k domovu.